Prečo D. trump volal V. Putinovi ?
6. 5. 2019
V pátek se z iniciativy americké strany konal telefonní rozhovor ruského a amerického prezidenta. Národní lídři projednali velký počet otázek, počínaje Venezuelou a konče jaderným odzbrojením.
Připomeneme, že naposledy mluvili Putin a Trump před téměř půlrokem, na summitu G20 v Argentině. Američané tenkrát zrušili schůzku pár dní před plánovanými a dohodnutými jednáními. Příčinou zrušení
byl rusko-ukrajinský incident v Černém moři. V důsledku se konal pouze krátký rozhovor dvou prezidentů
v kuloárech summitu.
A najednou telefonát z Washingtonu do Moskvy. Přitom nedošlo k žádným mimořádným událostem,
jež by si vyžádaly neodkladný kontakt dvou lídrů: všechny procesy, jež se v posledních týdnech,
měsících a dokonce letech staly obvyklými ve světové politice, se rozvíjejí beze změn.
Není divu, že všechny nejvíc zaujala otázka: proč Trump vůbec zavolal Putinovi? Odpověď je ale celkem
jasná: protože může. Konečně. Dá se říct, že americký prezident oslavil tímto telefonátem vlastní
osvobození od „ruské kauzy“.
Nedávno zveřejněná zpráva zvláštního prokurátora Roberta Moellera odvolala všechna podezření ze
spiknutí s Kremlem během prezidentských voleb v USA roku 2016 a do značné míry americkému
prezidentovi uvolnila ruce, jež měl předtím pevně svázané v jakýchkoli stycích s Moskvou.
Nejde ostatně jenom o úředně potvrzenou neopodstatněnost obvinění proti Trumpovi. Má co oslavovat
také ve vnitřní politice.
Několik hodin před rozhovorem s Putinem dostal totiž velice pozitivní čerstvé statistické údaje:
nezaměstnanost v USA klesla na 3,6 %, což je minimální ukazatel za skoro půlstoletí (od prosince 1969). Počet pracovních míst v nezemědělských odvětvích se zvýšil o 263 tisíc, což je téměř 1,5krát víc než
činila prognóza expertů.
Není tedy divu, že se vztah americké veřejnosti k prezidentovi značně zlepšil. Harvardský ústav
amerických politických průzkumů a Harris Insights and Analytics zveřejnily výsledky průzkumu veřejného mínění, podle kterého se dvě třetiny Američanů (65 %) vyslovilo proti impeachmentu Trumpa.
Někteří radikální odpůrci prezidenta USA pokračují ale v urputném „dojení krávy“, která byla oficiálně
uznána za jalovou. Opravdovou hysterii rozpoutali, například, novináři CNN, kteří považovali fakt,
že Trump nenastolil v rozhovoru s Putinem téma „ruského zasahování do voleb“, za důkaz toho, že si
lídři „z toho dělají legraci“. Člen sněmovny reprezentantů Mark Pocan prohlásil, že se telefonní
rozhovor s ruským prezidentem dá přirovnat k vlastizradě. S ohledem na veškeré okolnosti dodává
podobná posedlost Trumpových odpůrců americkému prezidentovi spíš na popularitě, než aby ho vážně poškozovala.
Avšak, dá-li se Trumpovi skutečně blahopřát k vážnému posílení vnitropolitického postavení, pak na zahraničněpolitickém směru je to mnohem složitější, což potvrdil rozhovor s Putinem.
Nehledě na velký počet projednaných otázek, věnovali národní lídři hlavní pozornost třem tématům:
Venezuela, KLDR a strategická stabilita ve sféře zbrojení (včetně návrhu Trumpa na uzavření
nové třístranné jaderné dohody mezi Ruskem, Čínou a USA).
Není těžké si všimnout, že na všech těchto třech tématech pracuje administrativa USA velmi aktivně,
avšak nemůže se pochlubit zvláštními úspěchy.
Nedávný summit s Pchjongjangem byl fakticky zmařen. Zdroje tvrdily, že se americká strana rozhodla
pozměnit předcházející úmluvy a přímo během schůzky s Kim Čong-unem krajně zpřísnila požadavky,
v důsledku čehož jednání zkrachovala. Ve Venezuele nedokážou Američané dosud dosáhnout
změny vlády, přičemž na svržení Madura vsadili příliš moc, než aby mohli nyní ustoupit.
V obou těchto tématech je přítomnost Moskvy dost tichá, ale jasná, přičemž mnohem víc účinná.
Týká se to jak nedávné návštěvy severokorejského vůdce v Rusku, tak i aktivní
rusko-venezuelské spolupráce, ve které USA vidí div ne hlavní faktor fenomenální
(podle latinskoamerického měřítka) stability Caracasu.
Pokud jde o novou jadernou dohodu, tady je zjevné chytračení Washingtonu, který si přeje,
aby dva hlavní konkurenti, Rusko a Čína, sami odzbrojili. Vzhledem k tomu, že Trumpova
administrativa chce nedvojsmyslně „potopit“ jiné smlouvy v oblasti kontroly zbrojení, jež zatím platí,
zejména START-3 a Dohodu o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), vypadají šance na to, že Moskva a Peking uposlechnou Washington na vlastní úkor, téměř nulově. Takže obraz, který dnes
vzniká, je dost protichůdný.
Jak se dají sloučit působivé výsledky Trumpovy činnosti ve vnitřní politice s překvapivým fiaskem na mezinárodní aréně, můžeme jenom předpokládat.
Má zřejmě smysl hledat rozluštění této záhady v předvolebním programu amerického prezidenta, který nejednou prohlásil, že si USA nemohou nyní dovolit status supervelmoci, která všude zasahuje.
A je-li to tak, může být pro Trumpa postavení globálního hegemona celkem vhodnou kartou ve hře, kde hlavním cílem je „udělat Ameriku znovu velikou“.
Irina Alksnis
16.12.2018 / EUR/USD
Dva minulo týždňové poklesy vo štvtrok a v piatok, považujem opäť za kartelovú prácu bánk. Myslel som si, že sa banky budú
snažiť, korektne postupovať a oslabovanie EUR nechajú trhovo plynúť.
Už tomu neverím. Pokles bol riadený a podvodný, bez akej koľvek korekcie. Vo štvrtok po 15:00 mal prísť jednoznačný
technický rast, ale presne vtom čase prišiel pokles. Pokles nebol veľký, ale bol. Či že na povel, prišiel opak. V piatok to potom dokončili. Čia to bola práca? To naozaj "netuším". Boli to dva zmanipulované poklesy po sebe.
Viem, že bežný obchodník nemusí chápať, prečo boli korekcie tak dôležité, ale ten kto chápe súvislosti pochopil, že to bolo
veľké svinstvo.
EUR/USD je v supporte. V stredu bude FED pravdepodobne upravovať úrokovú sadzbu o +0,25%. Na toto zvýšenie sadzby,
by mal dolár reagovať rastom, ale tieto posledné podvodné poklesy, mohli naznačiť že to tak nemusí byť. Mohli to tam akosi započítať.
Mapa stránok